Původ

Jako biopaliva označujeme paliva, která jsou z větší části nebo zcela vyrobena z obnovitelných zdrojů. Liší se tím od fosilních paliv, jejichž zdrojem je ropa a zemní plyn – tedy ty suroviny, jež se tvořily po miliony let a jejichž zásoby postupně docházejí. Obnovitelnými zdroji energie (OZE) obecně potom máme na mysli energii větru a slunečního záření, geotermální energii, energii vody, půdy, vzduchu, biomasy, skládkového plynu, kalového plynu a bioplynu.

Základní informace

Kampaň Biopaliva frčí informuje o kapalných biopalivech, která se používají coby palivo pro automobily. Už nyní se v ČR přimíchává do veškerého paliva nízké procento biosložky, necelých 5% bioetanolu do benzínu a necelých 7% metylesteru řepkového oleje do nafty. Do roku 2020 by se tento podíl měl zvýšit na minimálně 10%. Z celkového množství vyrobené energie by pak 13% mělo pocházet z obnovitelných zdrojů. Tolik naše závazky vůči Evropské unii podle směrnice 2009/28/ES.

Při posuzování výhod biopaliv je důležité sledovat, jak moc je jejich výroba v dané lokalitě energeticky náročná, případně jak dlouhou trasu urazila od výrobce ke spotřebiteli. Nemá smysl dovážet etanol nebo palmový olej přes polovinu zeměkoule, protože produkce oxidu uhličitého a dalších plynů podílejících se na globálním oteplování bude vyšší než jeho úspora při následném spalování biopaliva. Nemluvě o tom, že při transportu bude pravděpodobně použito fosilních paliv.

Metoda LCA: jak se měří životní cyklus biopaliv

Proces výroby a distribuce biopaliv se začal pojímat mnohem komplexněji od konce 80. Let minulého století. Celý řetězec se začal sledovat a vyhodnocovat od prvního zorání a osevu výchozí plodiny pro biomasu, přes bilanci zemědělské produkce a související transporty, až po užití v energetice, tedy v našem případě spálením v motoru. Tomuto procesu ze začalo říkat Life Cycle Assessment (LCA) – bilance životního cyklu. Začal se vztahovat jak k energetické, tak k environmentální stránce biopaliv.

V energetické bilanci se posuzuje poměr energie vstupující do procesu vůči energii získané z výsledného paliva. Porovnáme-li LCA u výroby bioetanolu a metylesteru řepkového oleje (MEŘO), MEŘO vychází o něco lépe. Řepka olejka je výbornou zemědělskou předplodinou. Nicméně z hlediska zachování biodiverzity by vždy měla v zemědělství zůstat jen doplňkovou plodinou. V podmínkách ČR se s ohledem na agrotechnické limity doporučuje pěstování řepky na maximálně 10% výměry orné půdy, který u nás činí asi 3,5 milionu hektarů. V současné době se u nás řepka pěstuje zhruba na 330 tisících hektarů. Není tedy pravda, že se z České republiky stává oslnivě žluté území, jak se nám snaží tvrdit některá média každé jaro, když řepka výrazně kvete.

V enviromentální bilanci se potom stejným způsobem sleduje produkce skleníkových plynů, hlavně CO2. Více se o tomto tématu dočtete v článku Leoše Gála.

Certifikace biopaliv

V květnu 2011 schválila Poslanecká sněmovna novelu zákona o ovzduší, jehož součástí je i certifikace biopaliv. Od 1. ledna 2012 se tak všichni od pěstitelů přes výrobce po distributory budou muset prokázat certifikátem, že při výrobě a dopravě biosložky byla splněna kritéria udržitelnosti. To znamená, že při použití prodávaného paliva vzniklo o 35% méně emisí oxidu uhličitého než spalováním nafty a benzinu, a to včetně toho, že se započítají emise uvolněné do ovzduší při jeho výrobě a distribuci. V roce 2017 to bude již 50% a o rok později dokonce 60%. Z této úpravy budou profitovat hlavně čeští zemědělci, protože jako dodavatelé lokálních surovin budou mít v rámci hodnocení výhodu před dovozci ze vzdálenějších zemí.